Váleční mniši v různých kulturách

Váleční mniši v různých kulturách

Co si má člověk představit pod pojmem „válečný mnich“? Je to velmi jednoduché. To je mnich, který se nijak nebojí vzít nějakou palici či meč do ruky a jít někoho pořádně s danou zbraní praštit. Váleční mniši se v nějaké fázi vývoje společnosti objevili snad ve všech zemích a světadílech. Vždycky se jednalo o etapu militarizovanou a některé z těchto řádů přetrvaly, ale valná většina se tak nějak odebrala do dějin a knih.
bojovník s culíkem

Shaolin

Není lepší ukázky řádu, který doposud přetrval, než Shaolin. Váleční mniši v ikonických oranžových hábitech již více než 600 let cvičí kung-fu a participují v řadě dějinných událostí Číny. Řád, který vznikl na buddhistickém konceptu ochrany víry, tedy že „věřící by se měli umět bránit“, v dobách, kdy buddhismus nebyl ještě tak dobře přijímán a mniši se tak museli bránit sami.
 

Rytíři z Janova

Velké pozdvižení ve středověké společnosti způsobili křesťanští Janovští rytíři, váleční mniši, kteří se spolu s ostatními řády a vládci evropských zemí účastnili křížových výprav a posléze se podíleli na ochraně pocestných do svaté země. Janovští rytíři, bílé kříže na černém poli, vznikli ještě před křížovými výpravami, ale skutečně militaristickým mnišským řádem se stali až právě při první křížové výpravě. Řada evropské nobility nebyla vůbec potěšena z toho, že jí po zemi cválají ozbrojení mniši, kteří nejsou vázaní ničím jiným než papežem, ale časem, jak se ukázalo, se tyto řády bojovných mnichů tak nějak zahubily samy nebo se rozpustily, protože jich již nebylo potřeba.
hněv mužů 

Áresovi věřící

V některých řeckých polis existovaly chrámy zasvěcené bohu války, Áresovi, a jak již název a role boha napovídá, i jeho kněží nebyli nijak znechuceni válkou, ba se jí i sami účastnili. Bohužel o řecké společnosti toho víme o dost méně, neboť řadu svazků a velká část historie shořela spolu s Alexandrijskou knihovnou, kterou zapálili raní křesťané.
 

Sóhei

Mnišské buddhistické řády, které se pokoušely naprosto ovládnout a stát se mistry boje se zbraní existovaly také v militaristickém Japonsku. Na každé posvátné hoře existovala také buddhistická sekta mnichů, kteří ji chránili zuby nehty. Nejpočetnějšími bojovnými mnichy a zároveň největší hrozba pro sjednotitele Japonska Odu Nobunagu, jeho následovníka Toyotomiho Hideyoshi a konečného vládce a zakládajícího člena vládnoucího šógunátu Tokugawa Ieyasu, byli ovšem váleční mniši Ikko-Ikki z buddhistické sekty „čisté země“ Jodo SHinshu, kteří měli v plánu dokonce Japonsko ovládnout a nastolit náboženskou republiku v roce 1585.